Recenze Leica SL3

Text recenze

Představovat značku Leica fotografům, to je jako nosit dříví do lesa. Pokud se nemýlím, tak dnes neexistuje žádný jiný výrobce fotoaparátů s tak ohromnou tradicí. Ale když se podíváme do současnosti, rozhodně máme o čem mluvit. Digitální fotoaparáty převzaly nadvládu nad filmovými už před mnoha lety, takže i Leica musela reagovat.

Když nepočítám první pokusy v podobě kompaktů, tak skutečně seriózní digitální přístroje s výměnnými objektivy představila Leica až v září roku 2006. Byl to zcela nový model Leica Digilux 3, snímač systému Four Thrids s rozlišením 7 Mpx a konstrukce těla vycházející z nápadně podobného přístroje Olympus E-300. Jednalo se o zrcadlovku, ale zcela neobvyklé konstrukce, zrcátko se totiž nevyklápělo směrem vzhůru, ale do strany.

Tento pokus bohužel nevyšel, zrcadlovky 4/3 systému  se už dávno nevyrábějí ani u ostatních značek . Ve stejný den ale Leica představila i model Leica M8, což byla první digitální Leica s výměnnými objektivy. Byl to vpravdě průkopnický model, protože tělo se na pohled moc nelišilo od filmových hledáčkových přístrojů a M-bajonet zaručoval použitelnost všech objektivů, které Leica pro M systém kdy vyrobila. Snímač s rozlišením 10 Mpx byl ale tenkrát ještě velikosti APS-H, což je něco mezi APS-C a fullframe. Takže to nebylo úplně ono.

V roce 2009 ale přišel model Leica M9, zde už se jednalo o fullframe, takže majitelé M-systému mohli začít jásat. K filmovému tělu stačilo dokoupit ještě digitální a bylo po starostech, všechny objektivy už byly naprosto plnohodnotně použitelné stejně, jako na filmových přístrojích. Digitální fotoaparáty Leica vybavené M-bajonetem se přirozeně vyrábí dodnes a jsou stále lepší. Podívejte se na poslední model Leica M11, je to prostě koncentrovaná radost.

M-systém má ale omezení ve své konstrukci. Díky extrémně malým rozměrům bajonetu a vlastně celého systému, jsou k dispozici pouze manuálně ostřené objektivy a to může být pro mnoho fotografů dost omezující. Leica si to dobře uvědomovala a neustále pracovala na vývoji zcela nového systému. V roce 2014 představili zbrusu nový a po všech stránkách moderní přístroj Leica T, který byl vybaven APS-C snímačem a novými autofokusovými objektivy. 

O rok později, tedy v roce 2015 byl představen model Leica SL. Tedy profesionální přístroj s fullframe snímačem o rozlišení 24 Mpx a špičkovými autofokusovými objektivy. Na první pohled vás zaujal naprosto minimalistickým designem, možná dokonce až strohostí. Znám dokonce lidi, kteří o modelu SL řekli, že nikdy neviděli ošklivější foťák...   :) 

Ani druhá generace se designově příliš nelišila, ale model Leica SL2 přinesl kromě malinko přepracovaného designu především nový snímač s rozlišením 47 Mpx, který byl ve své době hodnocen jako jeden z nejlepších.

Zatím nejnovější Leica SL3 nabízí opět jen nepatrně změněný design, ten nejlepší snímač současnosti, navíc s technologií trojího rozlišení. Ale především fázový AF systém s detekcí objektů, což je oproti všem předchůdcům vybaveným kontrastním zaostřováním opravdu velký skok kupřed.

Leica SL3 - co je nového

Jak jsem v minulém odstavci, Leica SL3 se na první pohled opravdu moc neliší od modelu Leica SL2. Stačí ale jen pohled na zadní nebo horní stranu a hned máme jasno.

Výklopný displej, hledáček a nové tlačítko

Leica SL3 je vybavena výklopným dotykovým displejem, což s sebou nutně nese jiné rozmístění tlačítek. Displej totiž zasahuje při pohledu zezadu až k levému okraji těla, takže tlačítka, která zde byla umístěna u předchozího modelu, musela pryč. Tedy ne pryč, ale na druhou stranu. Na horní straně přístroje přibyl vlevo jeden otočný volič, který je samozřejmě (ostatně jako všechna neoznačená tlačítka a ovladače) uživatelsky definovatelný. No a změnil se hlavní vypínač. Vypadá jistě moderněji, je podsvětlený, ale osobně v novém provedení nenacházím žádnou výhodu, spíše naopak.

Výklopný displej má nepatrně vyšší rozlišení, což je jistě příjemné, ale subjektivně jsem to nevnímal. Vlastně stejné je to s novým hledáčkem, který má sice stejné rozlišení 5,76 milionu bodů a obnovovací frekvenci 60 nebo nově i 120 sn/s. Pozorování rychle se pohybujících objektů je tedy příjemné a bez zasekávání.

Moc by se mi líbilo, kdyby bylo možné displej vyklopit i pro focení na výšku, jak to mají jiné přístroje. Ale samozřejmě chápu, že by se to nejspíš negativně podepsalo na rozměrech, spolehlivosti, odolnosti a já nevím na čem ještě. No jo, jenomže by se mi to stejně líbilo. Škoda.  :)

Fázové ostření s detekcí tváře, očí, postav a zvířat

Systém automatického zaostřování založený na detekci fázového posunu je patrně největší novinkou. 

Fázové zaostřování je rychlejší (nebudu zabíhat do technických podrobností), ale v určitých situacích nemusí fungovat tak spolehlivě, jako kontrastní ostření. Proto zde oba systémy spolupracují (a navíc AF ještě pracuje s tzv. hloubkovou mapou objektu), ale to je podobné jako u jiných značek. Každopádně je to rozhodně velký krok kupředu a jednoznačně mu patří velká pochvala.

Detekce postav se objevila už u předchůdce, ale tam je autofokus “pouze” kontrastní. U SL3 přibyla detekce objektů - očí, hlav, postav a zvířat. Systém obdélníkem označí postavy nebo obličeje a pokud jste dostatečně blízko, tak i obě oči. Zeleně pak zvýrazní, na které oko (nebo postavu) právě zaostřuje, což je graficky mírně odlišné od toho, jak to mívají jiní výrobci.

Snímač s rozlišením 60 Mpx

Snímač s rozlišením 60 Mpx není žádná novinka, známe jej už z modelu Leica M11. Zde je použit podle všeho stejný snímač a kvalitě výstupů a možnostem snímání se věnuji v kapitole o kvalitě obrazu.

Ovládání a design

Na první pohled vás kromě samotného designu zaujme fakt, že těch pár funkčních tlačítek, která se na povrchu přístroje vyskytují, nemá žádné označení, žádný popis. Všechna se totiž dají uživatelsky nastavit. Každému z nich je přiřazena nějaká funkce, kterou aktivujete krátkým stisknutím daného tlačítka. Když tlačítko přidržíte, můžete aktivovat další přiřazenou funkci, třeba nastavení ISO, vyvážení bílé, … Nabídka přiřaditelných funkcí je opravdu obrovská.

Menu je tradičně velmi přehledně členěno a není nijak zvlášť obsáhlé. To mi připadá vynikající, protože se v něm velice rychle zorientujete a snadno si nastavíte všechno, co chcete.

Všechny objektivy přes adaptéry

Leica k tomuto modelu samozřejmě nabízí už poměrně širokou nabídku špičkových objektivů, ale díky L-bajonetu můžete používat i objektivy Panasonic, Sigma, ale i dalších značek.

Leica ale myslela i na fotografy, kteří jsou optikou Leica už vybaveni a potřebovali by digitální tělo, na kterém by mohli použít jakýkoliv objektiv, který kdy Leica vyrobila. K modelu SL3 totiž existují adaptéry jak na M-bajonet, tak na R-bajonet, ale i na středoformátové objektivy Leica S a nebo dokonce na objektivy Leica Cine. Na těle Leica SL3 tak můžete použít všech cca 150 typů objektivů, které kdy měla Leica v nabídce. Navíc existují redukce od dalších výrobců na objektivy jiných značek.

Přesně na tuhle univerzálnost Leica míří. Je jedno, jaký objektiv máte, na modelu SL3 ho můžete stále používat. Velice příjemné je také to, že v menu přístroje najdete dlouhý seznam manuálních objektivů Leica a když si zvolíte ten správný, přístroj do EXIFu snímků automaticky zapisuje i použitou clonu i přes to, že mezi tělem a objektivem nedochází k žádné elektronické komunikaci. No prostě pecka! 

Z použití manuálních objektivů nemusíte mít žádné obavy, protože pro přesné ruční zaostření můžete použít jednak funkci Focus Peaking, která barevně zvýrazní kontrastní, tedy správně zaostřené hrany. Krásně tak můžete pozorovat i to, jak veliká je hloubka ostrosti… Další možností je zvětšit si v hledáčku (nebo na displeji) obraz a správnost zaostření vidíte ještě s daleko větší přesností. Jste-li zvyklí pracovat s extrémně malou hloubkou ostrosti, dokážete zaostřit skutečně tam, kam chcete, což s ostatními přístroji není zdaleka tak spolehlivé a snadné.

Autofokus, rychlost

Zaostřování je bleskové a nepozoruji prakticky žádný rozdíl oproti konkurentům. Perfektně funguje i sledování označeného objektu, takže nemusíte mít obavy ani z akčních, nebo sportovních záběrů. 

Funkce detekce očí umožňuje zachytit přesně zaostřené portréty a to i při použití extrémně malé hloubky ostrosti. Při fotografování tedy nemusíte věnovat tolik pozornosti technické stránce snímku, můžete se daleko více soustředit na obsahovou a kompoziční stránku fotografie, což je to nejdůležitější.

NIcméně mě trochu zarazil fakt, že se AF systém chová při nastavení AFC (průběžné zaostřování) podobně jako u předchozího modelu přes to, že je zde nově použit princip detekce fázového posunu. Při pohledu do hledáčku se totiž obraz velice mírně rozostří a vypadá to, jako by přístroj neustále velice rychle přeostřoval tam a zpět, jako kdyby používal předchozí kontrastní zaostřování. I přes ne úplně dokonalý dojem z pohledu do hledáčku ale průběžné zaostřování funguje perfektně, procento špatně zaostřených pohybových fotek bylo velice nízké.

Obrazová kvalita

Po celou svou historii je Leica proslulá svým nekompromisním přístupem k perfektní kvalitě obrazu a u Leicy SL3 tomu není nijak jinak. Novinkou je 60 Mpx BSI CMOS full frame snímač s technologií Triple Resolution, což známe už z M11. Jedná se o možnost ukládat fotografie bez ořezu buď v 60 Mpx, 36 Mpx nebo 18 Mpx. Přístroj si tak lze nastavit přímo na míru konkrétním potřebám fotografa. 

Nejvyšší rozlišení dává vyniknout plnému potenciálu objektivu, množství detailů a ostrost jsou prostě naprosto fantastické. Nový snímač má ještě lepší zpracování barev a velký dynamický rozsah - toto je patrné zejména při kontrastních scénách. Dynamický rozsah je i při plném rozlišení opravdu skvělý, nicméně dá se ještě o kousek zvýšit při nastavení prostředního rozlišení 36 MPx. Toto rozlišení jsem nejvíce využil u scén v horších světelných podmínkách, při vyšších hodnotách ISO nabízí ještě čistější obraz s minimem šumu. Případně lze pro ještě méně šumu nastavit rozlišení 18 Mpx. U tohoto rozlišení Leica cílí zejména na reportážní fotografy. Rozlišení lze nastavit zvlášť jak pro JPEG, tak pro RAW - v praxi tak lze například fotit do RAWu v plném rozlišení a JPEG nastavit na 18Mpix pro rychlé sdílení přes mobilní zařízení např. na sociální sítě. 

Konektivita

Fotoaparát lze připojit k telefonu přes aplikaci Leica FOTOS. Připojení je velmi intuitivní, v aplikaci stačí vybrat model fotoaparátu, načíst QR kód a okamžitě se načtou fotografie ke stažení. Fotografie lze do telefonu stahovat jak v JPEGu, tak v RAWu. Uživatelské prostředí aplikace je přehledné, vše funguje spolehlivě bez problémů.

Na boku přístroje se nachází konektor USB-C přes který lze stahovat data z fotoaparátu nebo jej nabíjet. Příznivce natáčení videa pak rozhodně potěší velký HDMI konektor.