Jak se sbalit na trek

Spaní je základ

My cestujeme hodně lowcost, takže s sebou vždycky bereme i stan. K tomu patří i spacák a karimatka, kterou ale často využijete i v nějakých levnějších chatách (spacák určitě) nebo rovnou útulnách určených k přenocování třeba v národních parcích, takže i když se rozhodnete, že stan pro vás není, protože budete spát vždycky pod střechou, bez spacáku a karimatky se pravděpodobně neobejdete. To jedině v případě, že byste spali v klasickém ubytku v penzionu či hotelu. :)

V každém případě doporučuju zainvestovat do něčeho skladného a lehkého – já mám nafukovací karimatku a opravdu malý spacák (i když se dá sehnat i ještě menší a lehčí – péřový) a i v takovém případě jenom tohle vybavení zabere dobrou třetinu, nebo možná i víc, mého 65litrového batohu. Pokud bych šla sama, musím do něj ještě nacpat stan, který by musel asi přijít vně batohu. I tady se vyplatí poohlédnout se po něčem lehčím, ale dostatečně prostorném, protože vám to na místo spaní prostě nikdo jiný neodnese.

Spousta dálkových hikerů má takový "guilty pleasure" předmět, který na trek podle klasických měřítek vlastně tak úplně nepatří, ale který prostě nemohli nechat doma. Lucie Kutrová si na PCT vzala ukulele, já s sebou mnohem nudněji tahám klasický malý polštářek, protože se na smotané mikině prostě nevyspím. Pokud jste ale méně nároční spáči, postačí vám oblečení. :)

Skotsko, národní park Cairngorms © Anna Jirásková

Bez vody na trek nelez

Další veledůležitou položkou je voda, resp. dostatek nádob na vodu. A případně filtr, pokud může být voda diskutabilního charakteru (z vlastní zkušenosti vím, že těch pár gramů se vyplatí s sebou vzít, i kdyby se z nich ve výsledku vyklubala mrtvá váha).

Nemusí to být úplně potřeba, na cestě může být dost pramenů či jiné čisté vody (třeba ve Skotsku, protože jsme se pohybovali v oblasti, kde se nechovají ovce, nám v tomhle směru stačilo opravdu málo, čistá voda byla všude a bylo jí hodně), to si ale rozhodně zjistěte předem, abyste pak zoufale nehledali pramen pod hrozbou smrti žízní.

Počítejte taky s tím, že na treku budete mít větší potřebu pít (obzvlášť ve vedru), takže vám velmi pravděpodobně klasické dva litry na den nebudou stačit. A pokud si s sebou nevláčíte hotová jídla, nýbrž ta sušená, myslete i na to, že i k jejich uvaření je potřeba voda.

Javorníky © Anna Jirásková

Dost jídla alespoň do první civilizace

Jít o hladu sice není tak strašné jako žíznivý, ale ani tak to není něco, o co by člověk stál. Na druhou stranu nacpat si batoh po okraj jídlem, z něhož většinu pak přivezete zpátky domů, taky není ideál. My při plánování vždycky počítáme s pěti jídly na den – snídaní, obědem a večeří a dvěma svačinkami – a ještě trochou navíc, kdyby nás honila mlsná. A aby nás toho na zádech netížilo zbytečně moc, počítáme s tím, že si v nějaké civilizaci zásoby zase doplníme (pokud je to možné, ne vždy to jde).

Proto je stejně jako u vody potřeba prostudovat plánovanou trasu, jestli je někde po cestě (nebo s malou zacházkou) obchod, kde můžete nakoupit, nebo restaurace, kde se najíte. A nemít pak zbytečně velké oči při balení. :) Co se týče typu jídla, doporučuju dehydratovaná jídla doplněná čerstvým pečivem, skvělé jsou i rychle se vařící těstoviny (kvůli spotřebě plynu/lihu u vařiče), rýže a k nim případně nějaká konzerva – doporučuju sníst jako první jako těžkou váhu.

Odpadky si pak s sebou taky musíte nést s sebou, nezapomínejme totiž na jednu ze základních zásad hikerů, totiž Leave no trace, a chovejme se k přírodě ohleduplně. Je nám v ní tak krásně mimo jiné i proto, že se nemusíme kolem sebe dívat na hory odpadků.

Hotová jídla od Adventure Menu či Express Menu, která se nemusí zalévat vodou, jsou parádní a opravdu chutná, ale taky hodně těžká, takže na to je potřeba se podívat s rozmyslem. A pak svačinky jako oříšky, sušené maso, sušený sýr či proteinové tyčinky, rychlé cukry v podobě sušeného ovoce (nebo i čerstvého, aspoň na začátek treku) a kvalitní krekry s vlákninou. Ovšem výběr konkrétního jídla je hodně subjektivní, někdo chodí na pochody i s čerstvými vejci a čerstvou zeleninou a ovocem, z čehož pak tvoří kulinářské speciality. :)

Javorníky © Anna Jirásková

Bez foťáku ani ránu

Další veledůležitou položkou na mém balicím seznamu je fotovýbava. Tu si tahám výhradně sama, zatímco přítel má místo toho v batohu stan. Někdo si vystačí s telefonem nebo kompaktem, já zkrátka potřebuju mít kvalitní fotky v pořádném rozlišení, takže s sebou vždycky mám pro někoho naprosto nesmyslnou zátěž navíc. Pokud patříte mezi podobné blázny jako já, tahle část textu pro vás možná bude nejdůležitější ze všech.

Od té doby, co mám bezzrcadlovku, už chodím s ní, do té doby jsem měla nejdřív Canon 700D a pak 5D Mark III. Na nošení se mi výborně osvědčil Capture od Peak Designu, který se s dlouhými šrouby dá perfektně upevnit i na hodně polstrované popruhy krosny. Foťák je krásně po ruce na jakýkoli záběr. Můžete si ho pak na ruce jistit malým popruhem, já s sebou nosím ten velký ramenní, který si přehodím přes krk, když je foťák na Capturu, a pohodlně se mi pak nosí, když třeba jdeme někam kousek bez batohu.

chci příslušenství peak design

Jediná nevýhoda v mém případě je ta, že se mi hůř dostává k dalším objektivům, protože nemám fotokrosnu. Nosím s sebou zatím několik lehčích pevných skel, ale do budoucna chci chodit s jedním nebo maximálně dvěma zoomy, který sice třeba nepojme všechna ohniska (hlavně ta širší), ale nemusím řešit výměnu. Takže tady se poučte z mých chyb a poohlédněte se po zoomu, který bude dostatečně světelný, a pokryje většinu potřebných ohnisek, které při typu záběrů na treku potřebujete:

• Když jdete po hřebeni a před vámi se rozprostírá cesta do velké dálky či máte výhled na další hory kolem vás, chce to velmi široké ohnisko, které dá vyniknout celé scéně s dostatečnou dominantou. Bez ní jsou záběry širokým ohniskem poněkud ploché.

Malá Fatra © Anna Jirásková

• Pokud jdete po zalesněném hřebenu a sem tam se vám otevře okno s výhledem, chce to něco delšího – alespoň 50 mm v přepočtu na full frame, ale spíš ještě delší. S ohledem na velikost a hmotnost s sebou budete pravděpodobně mít maximálně 70 mm (v zoomu třeba 24-70), což by na slušný záběr mělo stačit.
• Pokud jdete cíleně fotit hodně vzdálené záběry (kupříkladu z Radhoště v Beskydech je při dobré viditelnosti vidět až hluboko na slovenskou stranu a rozprostírají se tam hřebeny jednotlivých pohoří, z hřebene Nízkých Tater je zase parádně vidět na ty Vysoké), hodí se vám i delší ohnisko (třeba 70-200 mm), ale tady doporučuju velmi zvážit, jak často ho opravdu použijete, protože takový zoom s dobrými vlastnostmi je taky pekelně těžký. Nebo můžete udělat kompromis třeba ve světelnosti, abyste ubrali na hmotnosti.

Vysoké Tatry z Nízkých Tater © Anna Jirásková

Mluvila jsem o světelnosti. Proč je to na treku, kde asi očekáváte hlavně krajinky, důležité? Krajinky sice fotíte na větší clonové číslo, ale na fotkách z treku nejsou jenom skály, hory a jezera. Jsou tam často také lidé či detailní záběry a těm sluší o kus menší hloubka ostrosti. A pokud s sebou berete i stativ, abyste hluboko v divočině daleko od světelného znečištění fotili třeba noční oblohu, světelnost (a široké ohnisko) je zcela zásadní.

omrknout zoomové objektivy

Doporučuju taky mít objektivy utěsněné vůči vlhkosti a stříkající vodě, protože na treku jen zřídka půjdete pouze v jasném a slunečném počasí. V pravé poledne už i přivoláváte mraky. A schovávat při třech dešťových kapkách foťák je poněkud otravné. Případně si můžete vypomoct pláštěnkou na foťák.

Krkonoše © Martin Sýkora

Další nezbytná výbava (nejen) fotografa

Nebojte se, foťák a objektivy jsou jednoznačně největší a nejtěžší položkou. K tomu ale doporučuju nenechat doma několik dalších věcí:

• Podle délky cesty sami zvažte, kolik místa na paměťových kartách budete potřebovat. Mně na ty kratší týdenní bez problémů stačí 1, maximálně dvě, ale pokud bych se vydala na delší trek, určitě bych pořídila ještě pár karet navíc. Je to mnohem lehčí než třeba externí disk, na který budete fotky zálohovat, nemluvě o tom, že v tom případě potřebujete i počítač. Někdy je i ten potřeba, ale k naprosto nezbytné trekové výbavě rozhodně nepatří.

doplním zásobu paměťových karet

• Náhradní baterka(y) a nabíječku – jak klasickou do sítě, tak do powerbanky, nebo alespoň tu do powerbanky. Na týden mi sice zatím vždycky vystačila 1-2 baterky, ale člověk nikdy neví. A kdyby mi ta jediná baterka (v případě, že bych se spolehla jenom na jednu, kterou budu dobíjet) vypověděla službu, asi bych byla hodně naštvaná.

chci baterku navíc

• Powerbanka je podle mého naprostá nutnost, především pro nabíjení mobilu, ale pro případ potřeby i dobíjení akumulátorů do foťáku nebo čelovky. K tomu si nezapomeňte přibalit taky adekvátní kabely, abyste třeba v restauraci nebo na ubytku mohli dobíjet nejenom příslušná zařízení, ale taky powerbanku samotnou.

potřebuju víc energie na cesty

• Čištění je lehoučké a zabere jenom trochu místa. Balonek ofouká prach, skvrny od deště (nejenom na objektivech, ale i na brýlích) můžete vyčištit čisticí vodou a hadříkem.

Malá Fatra © Anna Jirásková

Na co ještě nezapomenout

Teď už to vezměme jen rychle, abyste mohli jít rovnou hledat, kam se vydáte. :)

• Čelovka s nabíjitelným akumulátorem se hodí vždycky, i kdyby jen v noci do stanu, abyste si nevybíjeli telefon svícením.
• Určitě si s sebou vezměte lopatku na vykopání díry v lese a následné přikrytí pokladu, který nemá být nikdy nalezen. Nezapomeňte, že toaletní papír se ve vlhkých lesích po čase rozloží, ale pokud máte pochybnosti, v lese ho nenechávejte. Stejně jako vlhčené ubrousky, které do půdy kvůli obsahům plastů rozhodně nepatří a vždycky je prosím odneste do kontejneru. Stačí uzavíratelný sáček a nikde nebudete přitahovat nežádoucí pozornost.
• Co se týče oblečení, vybavte se na prostředí, do kterého jedete a kdy tam jedete. I v červnu může být ve skotských horách okolo nuly se zbytky sněhu, kde čistě teoreticky využijete třeba i nesmeky, zatímco ve městě pak 30 °C, a u nás v létě bude spíš hrozit úžeh a přehřátí, takže péřovou bundu a čepici můžete s klidným svědomím nechat doma ve skříni. Rozhodně se ale vždy hodí nepromokavá bunda či případně kalhoty – ty natáhnete přes normální kalhoty -, pokud jedete někam, kde hodně prší. Jako materiál triček a mikin, spodního prádla i ponožek vřele doporučuju merino vlnu – je lehká, člověk je po pár dnech ještě relativně fresh i pro ostatní kolemjdoucí, rychle schne a je příjemná na těle. Já osobně nosím pouze trička a mikiny ze 100% merina, bez jakýchkoli příměsí.
  
  TIP: Může se hodit sbalit si oblečení do nepromokavých sáčků (já mám od Sea to Summit) – zaprvé jdou krásně "zavakuovat", takže oblečení pak zabere míň místa a zachovává si čerstvou vůni, kterou nepřejímá od použitých ponožek, zadruhé i v případě, že pláštěnka na batohu náhodou úplně nesplní funkci nebo se vám při brodění řeky dostane voda tam, kam nemá, bude oblečení v bezpečí. A suché náhradní oblečení opravdu chcete.

Skotsko, národní park Cairngorms © Anna Jirásková

• Hodit se může i rychleschnoucí ručník, kdyby se vám naskytla možnost koupání.
• Bez map se moc daleko nedostanete, není-li vaším záměrem bezcílné bloumání, nehledě na to, že si tam můžete vyhlédnout místo na spaní nebo najít pramen s vodou. Do mobilu si můžete stáhnout offline mapy, které můžete používat i bez signálu, což je skvělá věc, ale rozhodně doporučuju nespoléhat jenom na ně – my s sebou vždycky vozíme i papírové mapy, abychom zbytečně nevybíjeli telefon a pro případ, že se s telefonem cokoliv stane. Do Bílých Karpat jsem si třeba zapomněla vzít nabíječku, takže jsme museli šetřit baterku, co to dá, abychom ji měli pro nejnutnější případy. Papírová mapa v tom případě byla k nezaplacení.
• Někdo to třeba úplně neřeší, ale my s sebou vždycky vozíme i opalovací krém. Nezbytností je i základní lékárnička s práškem na bolest a náplastmi (do odlehlejších oblastí možná bude potřeba ještě něco navíc), nechybí nám ani bavlněný šátek na hlavu, který se mi osvědčil víc než kloboučky – je krásně prodyšný, lehký a multifukční. Občas se hodí i mýdlo plně rozložitelné v přírodě a dezinfekce na ruce.
• Bez vařiče a plynové bomby / lihu (dle vašich preferencí) se budete muset spokojit s tzv. cold soaking kuchyní, kdy všechno necháte vlastně rozmočit ve vodě – snídani třeba přes noc, oběd od rána atd. Někdo v tom vidí účinné řešení pro snížení hmotnosti batohu, moje cesta to třeba není. Nezapomeňte taky na sůl a lehké nádobí a příbory, abyste měli v čem vařit a čím jíst. :)
• Posledním bodem jsou trekingové hůlky. Někdo na ně nedá dopustit, já jsem se s nimi doposud nesžila, i když je fakt, že při chůzi z kopce vám krásně pomůžou odpružit náraz na kolena, která mohou pekelně bolet.

Francie, národní park Calanques © Anna Jirásková

Hlavně nepodcenit výběr batohu a bot

Než vůbec na trek vyrazíte, věnujte velkou pozornost výběru samotného batohu a bot. Batoh by vám měl dokonale sedět na zádech a být měkký tam, kde má být (na popruzích) a pevný tam, kde má být (v zádové části), nebo obojí najednou (u bederáku). Tady se vyplatí opravdu nešetřit, protože pokud vás bude batoh někde tlačit, táhnout či se bude dokonce rozkládat na jednotlivé části (ano, i to už se nám stalo), sice to utáhnete, ale celý trek bude jedno velké utrpení.

U bot záleží, kam jdete. Já do hor většinou nosím celokožené (barefootové) kotníkové pohory, do kterých mi zateklo jen horem z nasáklých kalhot po půldenním intenzivním dešti, opravdu dálkoví hikeři zase nejčastěji chodí v lehkých meshových "keckách", do kterých sice snadno naprší, ale taky snadno uschnou.

Do oblastí, kde hrozí, že půjdete celé dny v dešti, doporučuju nepromokavé celokožené boty (v kombinaci s nepromokavými kalhotami), v sušších a teplejších oblastech naopak možná spíš oceníte prodyšnější obuv. Základní pravidlo ale je, že vám ty boty zkrátka a dobře musejí být pohodlné a sedět na noze jako ulité. A ještě jedna věc k botám – pořiďte si o číslo větší, než běžně nosíte, ideálně si je vyzkoušejte osobně. Při dlouhé chůzi vám noha oteče, tak abyste pak nepřišli o nehty. :)

Tak kam vyrazíte?

Javorníky © Martin Sýkora