Recenze: Pentax 17

Text recenze

Design / zpracování

Asi nejvíce Pentax 17 překvapil svým designem. Nejedná se totiž o znovu vydání již existujícího fotoaparátu, kterých má Pentax za celou svoji existenci v portfoliu opravdu spoustu, ale o úplně nový návrh jak z venku, tak zevnitř. Na první pohled zaujme velký hledáček, který dominuje celé přední části fotoaparátu a barevné schéma titanové barvy a černé imitace kůže. Na drobných detailech a texturách pak Pentax odkazuje na různé modely svých předchozích fotoaparátů. 

Fotoaparát je velmi dobře zpracovaný, na poprvé však překvapí jak je lehký do ruky - bez filmu a baterie váží 290 gramů. Horní a spodní panel je pokovený a působí celkem bytelným dojmem. Na přední části je pro lepší držení grip, ve kterém je schovaný prostor pro baterii typu CR2. 

Na horní straně nalezneme z pravé strany páčku nátahu, spoušť, ON/OFF přepínač a volič režimů. Po levé straně je klička převíjení, volič nastavení ISO a volič kompenzace expozice. Všechny ovládací prvky jsou tak, jak mají být - ergonomicky přistroj sedí dobře do ruky a snadno se používá. 

Při fotografování je přístroj velmi tichý, závěrka skoro neslyšitelně cvakne. Chod mechanických částí je velmi precizní. Celkově se jedná o jeden z nejtišších automatických filmových fotoaparátů. 

Hledáček je kontrastní a dobře viditelný i na přímém slunci. Vedle hledáčku svítí dva LED indikátory, kterými fotoaparát komunikuje s uživatelem. Kromě rámečků pro kompozici je v hledáčku vyznačena i paralaxa pro fotografování na blízko.

Foto: František Krejčí

Funkce

Pentax 17 patří mezi takzvané half frame fotoaparáty, snímky pořizuje na políčko o velikosti 17x24 mm, tedy polovinu klasického kinofilmového políčka. Díky tomuto formátu se tak na standardní kinofilm vejde až 72 záběrů. Zároveň pořizuje fotografie na výšku, čímž Pentax míří zejména na uživatele sociálních sítí, kde vertikální obsah lépe vyniká. Není to samozřejmě nutnost, po natočení přístroje lze pořizovat snímky na šířku, záleží na osobní preferenci a fotografované scéně. 

Fotoaparát nabízí spoustu ovládacích prvků, které umožňují různá kreativní nastavení. Expozice je vždy plně automatická, na výběr je ale několik režimů, kterými ji lze ovlivnit. Na výběr jsou celkem tři režimy bez blesku, tři s bleskem a plná automatika. Manuální expozice bohužel chybí, lze však nastavit režim Bokeh pro fotografování s otevřenou clonou, případně režim Bulb pro delší expozice.

Fotoaparát má manuální posun filmu a manuální zónové ostření. Zaostřovací vzdálenost je možné nastavit na objektivu podle piktogramů, případně podle stupnice ve spodní části pod objektivem. Zón je celkem šest (0,25m, 0,5m, 1,2m, 1,7m, 3 m a nekonečno). Při ostření na blízko je možné použít pro lepší odhad přibalené poutko na ruku, které délkou odpovídá vzdálenosti 0,25 m. Systém ostření je asi největší slabinou fotoaparátu - pro začátečníka je poměrně komplikovaný, navíc první zpětnou vazbu o úspěšnosti zaostření má fotograf až po dofocení filmu a následném vyvolání. Pro pokročilého fotografa zase zónové ostření neposkytuje dostatečnou přesnost. Lze však využít režim AUTO, ve kterém přístroj využívá pan focus, kdy by scéna měla být ostrá v celém rozsahu. 

Z důvodu centrální závěrky v objektivu nemá fotoaparát TTL měření - expozimetr najdeme kousek nad objektivem. Při použití barevných nebo ND filtrů je čidlo expozimetru schované pod filtrem, takže není potřeba přepočítávat expozici. 

Hodnota ISO dle filmu se nastavuje ručně na horním voliči, rozsah je 50 - 3200 ISO. Fotoaparát nemá čtečku DX kódu z filmu. V případě použití kinofilmové metráže nebo experimentálních filmů je manuální nastavení poměrně užitečná funkce, která dříve byla výsadou spíše zrcadlovek, než kompaktních fotoaparátů. 

Foto: František Krejčí

Jak fotí 

Pentax 17 má širokoúhlý objektiv s ohniskem 25 mm a se světelností f/3,5 - úhel záběru odpovídá 37 mm plného formátu. Snímky jsou poměrně kontrastní s vysokou saturací barev. V rozích je patrná silnější vinětace a drobný barevný posun. Není to však nijak rušivé, skoro bych řekl, že se k charakteru fotoaparátu dobře hodí. Dle výrobce se jedná o stejný typ objektivu použitý v 90. letech v kompaktu Pentax Espio - k němu je navíc přidaný nejnovější multicoating. V protisvětle tak nejsou patrné žádné odlesky, ani artefakty. 

Kde fotoaparát opravdu vyniká je automatická expozice - i v náročnějších světelných podmínkách jsou všechny fotografie velmi dobře exponovány. Pentax 17 má elektronicky řízenou centrální závěrku v objektivu s rozsahem 4 až 1/350 sekundy. Vzhledem k rozsahu závěrky je vhodnější použít film s nižší citlivostí ideálně 100 nebo 200 ISO, aby nedocházelo k přeexpozici. V případě nedostatku světla je možné použít vestavěný blesk. Jemnozrnný film s nižší citlivostí navíc u menšího políčka výrazně vylepšuje obrazovou kvalitu, při použití filmu s ISO 400 a více je zrno již velmi patrné.

Foto: František Krejčí