Recenze Leica M11 Monochrom: černobílý klenot

Text recenze

Když si vedle sebe postavíte Leica M11 a Leica M11 Monochrom, budou vám připadat nápadně podobné, ale přece jiné. Tělo, displej, tlačítka, vše je stejné. Verze Monochrom je matně černá, nenajdete na něm známé červené kolečko s nápisem Leica a na ovladačích jsou všechny značky pouze v bílé, nebo šedé barvě. U sáněk na blesk je ale nenápadný nápis Monochrom. Už podle těchto drobností je jasné, že ten hlavní rozdíl musíme hledat někde jinde.

Žádné barvy. Pouze černobíle.

Mnoho fotografů má hned jasno. Proč si pořizovat foťák, který nedokáže zachytit barvy, vždyť převést barevný snímek do černobílé škály je otázka chvilky… Co mi Leica M11 Monochrom přinese navíc oproti vlastně stejnému přístroji Leica M11, který fotí normálně barevně?

Ono to s tou černobílou verzí není zase tak jednoduché. Když pominu “speciality”, tak v podstatě každý barevný digitální záběr je vlastně původně černobílý. Světlocitlivé buňky každého CMOS (nebo CCD) snímače jsou totiž schopny zaznamenat pouze informaci o jasu, nikoliv o barvě. Za to, že je výsledná fotka barevná, vděčíme tzv. Bayerově masce a matematickým výpočtům - interpolaci.

Bayerova maska jsou v podstatě barevné filtry, které jsou jednotlivým buňkám předřazeny. Každá světlocitlivá buňka tedy poskytuje informaci o jasu pro určitou barvu (červená, zelená a modrá), přičemž uspořádání barevných filtrů je v naprosté většině případů stejné. Čtveřice pixelů má vždy dva zelené a po jednom červeném a modrém filtru, které tvoří čtverec.

Znamená to tedy, že z každé čtveřice pixelů uspořádaných do čtverce (vím, snímače X-Trans od Fujifilmu to mají ještě trochu jinak) získáme interpolací kompletní informaci nejen o jasu, ale i o barvě. Zjednodušeně řečeno je každý obrazový bod snímku výsledkem výpočtu (interpolace) ze čtyř světlocitlivých buněk. No a to s sebou přirozeně nese určité nepřesnosti v zobrazení detailů, i když jsou velice malé. Když z takto pořízeného barevného snímku uděláme černobílý, v podstatě jen “odbarvíme” interpolovaný obraz a to včetně těch miniaturních nepřesností.

Pokud ale máme v modelu Leica M11 Monochrom pouze černobílý (monochromatický) snímač, nedochází k žádné interpolaci a při výpočtu obrazových dat se počítá jen s jasovou informací přímo z jednotlivých světlocitlivých buněk. Nedochází tedy ke zmíněným nepřesnostem, jako u barevných fotek. 

Čistě černobílý snímač dokáže díky absenci Bayerovy masky lépe využít světlo, z toho vyplývá větší dynamický rozsah (lepší prokreslení světel a stínů, jemnější přechody mezi jednotlivými odstíny), méně šumu při nastavení vysokých citlivostí (šum samozřejmě také není barevný, což oceníte třeba při úpravách v počítači) a v neposlední řadě je výsledný snímek také o něco ostřejší. 

A právě tohle jsou vlastnosti, které dělají z přístroje Leica M11 Monochrom tak pozoruhodný fotoaparát třeba pro dokumentaristy, streetaře, nebo obecně pro všechny, kdo fotí černobíle.

Ovládání a design

Dalším důvodem, proč si Leica M11 Monochrom právem zaslouží pozornost, je velice jednoduché ovládání bez jakýchkoliv zbytečností. 

U modelu M11 byste poprvé od roku 1954 na fotoaparátu řady M nenašli baseplate, stejně je to i u modelu M11 Monochrom. Odnímatelný kovový spodek fotoaparátu ukrývající dříve film, později baterii. Akumulátor má na jedné straně lištu - lze tak po hmatu ihned určit správnou orientaci pro jeho vložení, výměna je tak bleskurychlá a po chvíli jí člověk zvládne automaticky. Kapacita baterie se dle výrobce oproti předchozím modelům zvětšila o 64 % a měla by vydržet 700 snímků - v praxi se při použití optického hledáčku dá bez problémů dostat na skoro dvojnásobek. 

Dalším benefitem je nabíjení přes USB-C - při cestování tak člověk může nechat nabíječku doma a vystačí s jedním kabelem, který už stejně většinou nosí sebou kvůli notebooku nebo iPadu. 

Fotoaparát má nyní 256 GB vnitřní paměť (pozor, tohle je příjemné vylepšení oproti barevné verzi, která nabízí vnitřní paměť o kapacitě 64 GB), slot na SD kartu podporuje UHS-II. Fotografie lze ukládat na obě úložiště zároveň, rozdělit ukládání JPEGu a RAWu nebo nastavit režim overflow - po zaplnění jednoho úložiště ukládat na druhé. Interní paměť ocení každý, kdo někdy zapomněl paměťovou kartu doma. 

K mechanické závěrce přibyla také možnost volby závěrky elektronické s rozsahem až do 1/16 000 s. Lze tak naplno využít potenciál objektivů Summilux a Noctilux bez nutnosti použití ND filtrů. Navíc je elektronická závěrka z principu naprosto tichá. Leica M11 oproti předchozím modelům nemá expozimetr měřící odražené světlo od lamel závěrky, měření expozice je nyní na snímači - kromě u Leicy klasického měření na střed, tak přibyla možnost matrix měření i při použití optického hledáčku.

Obrazová kvalita

Obrazovou kvalitu nejlépe posoudíte na ukázkových snímcích, ale také na testovacích fotografiích. Velkou výhodu vidím v trojím rozlišení, které se objevilo už u M11, ale také ve větším rozsahu citlivostí.

Leica M11 Monochrom začíná na ISO 125, zatímco M11 už na ISO 64. Maximální citlivost je ale ISO 200 000 a díky absenci už zmíněné Bayerovy masky je i ta nejvyšší citlivost použitelná. Samozřejmě, že na snímcích uvidíte šum, ale řekl bych, že připomíná spíš filmové zrno a nepůsobí tedy vůbec rušivě. Právě v tom spatřuji největší výhodu, a především tehdy, použijete-li rozlišení 36 nebo 18 Mpx. Díky průhledovému hledáčku s dálkoměrem jste schopni zaostřit a tedy i fotit v podstatě téměř potmě a nemusíte tedy vůbec řešit množství světla…

Nejvyšší rozlišení dává vyniknout plnému potenciálu Leica objektivů, přístroj jsem testoval s objektivem LEICA M 35 mm f/1,4 Asph. Summilux-M a výsledky jsou naprosto fantastické. Rozlišení 36 Mpx by mělo poskytovat nejvyšší dynamický rozsah, ale v porovnání s 60 Mpx i s 18 Mpx bych neřekl, že je to nějak výrazné. Nejnižší rozlišení 18 Mpx pak poskytuje nejlepší výsledky za špatného světla a nastavení vysokých citlivostí.

Dynamický rozsah

Výkonný snímač spolu s procesorem Maestro III nabízí 14-bitovou hloubku u všech tří rozlišení. Díky tomuto se zvýšil dynamický rozsah až na 15 EV. Již model M10-R nabízel úctyhodnou hodnotu 13,5 EV, Leica M11 však posunula dynamický rozsah, tedy zachování světlých a tmavých částí obrazu a jejich plynulý přechod, na úplně novou úroveň.  

Leica M11 Monochrom - test dynamického rozsahu při rozlišení 18 Mpx

1 2 3 4 5 6 7

1. zesvětleno o 3 EV
2. zesvětleno o 2 EV
3. zesvětleno o 1 EV
4. bez úprav
5. ztmaveno o 1 EV
6. ztmaveno o 2 EV
7. ztmaveno o 3 EV

Leica M11 Monochrom - test dynamického rozsahu při rozlišení 36 Mpx

1 2 3 4 5 6 7

1. zesvětleno o 3 EV
2. zesvětleno o 2 EV
3. zesvětleno o 1 EV
4. bez úprav
5. ztmaveno o 1 EV
6. ztmaveno o 2 EV
7. ztmaveno o 3 EV

Leica M11 Monochrom - test dynamického rozsahu při rozlišení 60 Mpx

1 2 3 4 5 6 7

1. zesvětleno o 3 EV
2. zesvětleno o 2 EV
3. zesvětleno o 1 EV
4. bez úprav
5. ztmaveno o 1 EV
6. ztmaveno o 2 EV
7. ztmaveno o 3 EV

Citlivost ISO

Kromě nárůstu rozlišení nabízela Leica M11 nejnižší hodnotu citlivosti snímače 64 ISO, model M11 Monochrom začíná až na ISO 125. To by teoreticky mělo znamenat, že by barevná verze měla mít o něco lepší dynamický rozsah, ale v praxi jsem rozdíl nepozoroval (ale ani jsem oba přístroje neměl možnost porovnat přímo). Patrně je to způsobeno právě monochromatickým snímačem bez Bayerovy masky, díky tomu je i daleko lepší šum. Rozdíl mezi ISO 125 a ISO 6400 je patrný opravdu jenom při 100% přiblížení a výsledky jsou až do ISO 12500 naprosto fantastické. Jemný šum se začíná objevovat až při ISO 25 000 při plném rozlišení a 100% zvětšení. Jak jsem už psal, bez problémů je použitelná i nejvyšší hodnota ISO 200 000 a ani zde nepůsobí šum nijak rušivě.

Leica M11 Monochrom - test citlivosti ISO při rozlišení 18 Mpx

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

1. ISO 125
2. ISO 200
3. ISO 400
4. ISO 800
5. ISO 1 600
6. ISO 3 200
7. ISO 6 400
8. ISO 12 500
9. ISO 25 000
10. ISO 50 000
11. ISO 100 000
12. ISO 200 000

Leica M11 Monochrom - test citlivosti ISO při rozlišení 36 Mpx

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

1. ISO 125
2. ISO 200
3. ISO 400
4. ISO 800
5. ISO 1 600
6. ISO 3 200
7. ISO 6 400
8. ISO 12 500
9. ISO 25 000
10. ISO 50 000
11. ISO 100 000
12. ISO 200 000

Leica M11 Monochrom - test citlivosti ISO při rozlišení 60 Mpx

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

1. ISO 125
2. ISO 200
3. ISO 400
4. ISO 800
5. ISO 1 600
6. ISO 3 200
7. ISO 6 400
8. ISO 12 500
9. ISO 25 000
10. ISO 50 000
11. ISO 100 000
12. ISO 200 000

Konektivita 

Fotoaparát lze připojit k telefonu přes aplikaci Leica FOTOS. Připojení je velmi intuitivní, v aplikaci stačí vybrat model fotoaparátu, načíst QR kód a okamžitě se načtou fotografie ke stažení. Fotografie lze do telefonu stahovat jak v JPEGu, tak v RAWu. Uživatelské prostředí aplikace je přehledné, vše funguje spolehlivě bez problémů.

Na spodu přístroje se nachází konektor USB-C přes který lze stahovat data z fotoaparátu, nebo jej nabíjet. Nově je Leica M11 certifikovaná MFi- Made for iPhone - v balení fotoaparátu se tak nachází kabel USB-C s koncovkou Lightning, takže lze fotoaparát připojit jedním kabelem rovnou do iPhonu. Aplikace nabízí dálkové ovládání a tethering a to jak bezdrátově, tak připojením přes kabel.