Leica M11-D: srdcem digitál, duší analog

Text recenze

Leica M11-D

V rámci produktového cyklu digitálních dálkoměrných fotoaparátů Leica tradičně představuje kromě standardního modelu i další fotoaparáty, které z něj vycházejí, ale specializují se a dále rozvíjejí možnosti fotografování. Kromě modelu M11-P určeného pro reportážní fotografii a černobílého M11 Monochrom jsme se tak dočkali i modelu M11-D bez displeje.

Leica M11-D

Historie

Původní kinofilmové modely Leica MD, MDa nebo MD-2 byly fotoaparáty bez hledáčku a dálkoměru určené pro technickou fotografii např. mikroskopy a další specializované příslušenství. Tyto „slepé“ Leicy bez hledáčku se následně staly velmi populární pro použití s ultraširokými objektivy, kde hledáček standardních Leica modelů nebyl dost široký a zároveň nebylo potřeba ostření přes dálkoměr.

V novodobé historii Leica řadu „D“ započala v roce 2014 limitovaným fotoaparátem Leica M Edition 60 v sérii 600 kusů k oslavě 60. výročí fotoaparátů řady M. Tento fotoaparát vytvořený ve spolupráci s Audi Design ukázal, že koncept digitálního přístroje bez displeje může fungovat a je o něj zájem. Následně byl v roce 2016 uveden model M-D (Typ 262) a v roce 2018 model Leica M10-D.

Co je nového

Co se týče specifikací je Leica M11-D totožná s modelem M11-P. Zásadní rozdíl je v ovládacích prvcích a absenci zadního LCD. Místo něho nalezneme kruhový ovladač pro nastavení citlivosti ISO známý z kinofilmových přístrojů.

Oproti předchozímu modelu M10-D má fotoaparát všechny výhody řady M11 - skvělý 60,3 Mpx snímač, vnitřní paměť 256 GB a přepracovaný spodní kryt s rychlým systémem výměny akumulátoru nebo připojení přes USB-C. Co však v porovnání s modelem M10-D na první pohled chybí je analogová páčka nátahu, která však měla pouze kosmetickou funkci, příp. sloužila jako opora palce. Ve své době se jednalo o poměrně kontroverzní prvek, který však dokonale vytvářel iluzi kinofilmového fotoaparátu. Leica M11-D opět pokračuje v čistém designu v duchu modelu M-D (Typ 262).

Ovládání

Ovládání je na první pohled celkem jednoduché, alespoň co se týče tlačítek. Na první pohled zaujme velký kruhový volič ISO, který zaujímá místo displeje. Lze na něm nastavit hodnoty ISO 64 - 50 000, AUTO ISO a manuální ISO, které lze nastavit v aplikaci. Na zadní straně je dále ještě roller pro kompenzaci expozice.

Na horní straně najdeme přepínač ON/OFF, tlačítko spouště, volič času a funkční tlačítko. Clona a ostření se ovládá z objektivu a jakékoliv další nastavení jako rozlišení, typ závěrky nebo white balance už je potřeba provést přes mobilní aplikaci Leica FOTOS.

Mimo aplikaci fotoaparát komunikuje s uživatelem přes LED různých barev na spodní části fotoaparátu a červených diod v hledáčku. Některá drobná nastavení lze také provést přes funkční tlačítko přidržením v různě dlouhém intervalu.

Obrazová kvalita

Fotoaparát má jako předchozí modely řady M11 stejný špičkový 60,3 Mpx BSI CMOS full frame snímač s technologií Triple Resolution. Jedná se o možnost ukládat fotografie bez ořezu buď v 60 Mpx, 36 Mpx nebo 18 Mpx. Snímač spolu s procesorem Maestro III nabízí 14-bitovou barevnou hloubku u všech tří rozlišení. Díky tomuto se zvýšil dynamický rozsah až na 15 EV.

Stejně jako Leica M11 již model M11-D nemá oproti předchozím modelům expozimetr měřící odražené světlo od lamel závěrky, měření expozice je pouze na snímači - kromě u Leicy klasického měření na střed, je tak možnost využívat matrix měření i při použití optického hledáčku.

Měření funguje velmi spolehlivě - tím, že člověk nemá zpětnou vazbu kontrolou přes displej by to ani nijak nešlo.

Automatické vyvážení bílé funguje poměrně dobře - občas v některých scénách s výraznými barvami vyvažuje bílou hodně do studena. Nastavení white balance je však možné pouze přes aplikaci, takže je praktičtější a výrazně rychlejší nechat je automatické a při fotografování do DNG je upravit v post procesu.

Hledáček

Do optického hledáčku jsou promítány rámečky pro kompozici (v párech pro objektivy 28/90 mm, 35/135 mm a 50/75 mm). Promítané červené LED v hledáčku zobrazují aktuální vybranou rychlost závěrky. Diody také slouží pro některá nastavení fotoaparátu a komunikaci s uživatelem. Přes funkční tlačítko na horní straně fotoaparátu nebo zadní roller se dá nastavit kompenzace expozice, bezdrátové připojení, případně také diody ukazují zbývající počet snímků.

Hledáček s dálkoměrem je jasný a kontrastní, podsvícení rámečků reaguje na intenzitu okolního osvětlení, takže se skrz něj dobře dívá za každých světelných podmínek. Přes optický hledáček je možné použít všechny objektivy Leica M. S adaptérem pak i starší objektivy se závitem M39. Tyto objektivy mají mechanické spřažení s dálkoměrem a lze tak přes optický hledáček ostřit.

Do sáněk blesku by také mělo jít připojit elektronický hledáček Visoflex 2. Bohužel v době psaní recenze Visoflex 2 ještě k M11-D připojit nešel. Snad nový firmware fotoaparátu kompatibilitu vyřeší - Visoflex 2 je jedno z mých nejoblíbenějších příslušenství k M11. Zejména s vysoce světelnými nebo delšími objektivy pomáhá naprosto precizně zaostřit, zároveň lze u nových Leica objektivů využívat close focus funkci pro ostření blíže než 0,7 m u optického dálkoměru.

Konektivita

Fotoaparát lze připojit k mobilním zařízením přes aplikaci Leica FOTOS pro prohlížení a stahování pořízených fotografií, případně lze i dálkově ovládat s živým náhledem, takže displej telefonu může sloužit i jako externí hledáček.

Připojení přes aplikaci Leica FOTOS není u modelu M11-D volba, ale nutnost pro detailnější nastavení přístroje. Fotoaparát lze sice používat i bez aplikace, ale spoustu věcí lze nastavit pouze přes ní. V aplikaci je sekce nastavení fotoaparátu, kde lze nastavit vše, co by normálně bylo nastavitelné přes LCD - typ závěrky, volba JPG nebo DNG, white balance, typ měření a např. také funkce Leica Content Credentials.

Kromě bezdrátového připojení lze také fotoaparát připojit přes USB-C. To je také možné využít k nabíjení přístroje.