Recenze Fujifilm Instax™ Wide 400: Skvělý pro (nejen letní) párty

Text recenze

Instax Wide 400 – hračka pro děti?

Když jsem před několika lidmi vytáhla nový Instax s tím, že ho mám půjčený na recenzi, častá reakce byla, že vypadá jako dětská hračka. Design je opravdu hravý – koneckonců Instax je takový párty foťák, který se hodí na svatby a různé oslavy, proč by nemohl mít i hravý design -, konstrukce plastová, díky které je sice pocitově náchylnější na nárazy (nezkoušela jsem s ním crash test, to nechám případně na vás), ale také lehký.

Velikostně je relativně robustní, nemá úplně kapesní velikost, což se ale při velikosti snímků a kazety ani nedá tak úplně očekávat. I proto je plastová konstrukce výhodou – při nošení na zápěstním popruhu je nízká hmotnost i tak znát, s ramenním popruhem (což je podle mě obecně mnohem pohodlnější) je pak ale lehoučký jako pírko. A navíc se pohodlně drží.

Plná automatika, kvalitní kresba

Co se týče ovládání, je velmi jednoduché – zkazit toho na něm můžete opravdu málo. Jedná se o plnou automatiku, která sama vyhodnotí úroveň světla a podle toho přibleskne a nastaví čas. Jediné, co lze do určité míry ovládat, je ostření – a to v tom smyslu, že si volíte rozmezí vzdálenosti, na kterou se má ostřit – od 0,9 do 3 metrů a pak od 3 metrů do nekonečna. Volicí kroužek je současně také zapínacím, jednodušší to snad ani být nemůže. Pomocí kroužků (plného pro standardní záběr, přerušovaného při použití makroadaptéru) v hledáčku se dá také velmi přesně komponovat.

S "makroadaptérem" pak můžete fotit i ve vzdálenosti 40-50 cm, což je super na detailnější záběry. Na adaptéru je i selfie zrcátko, které sice z technického hlediska funguje dobře, ale na můj vkus je výsledná fotka příliš zblízka (dáno ohniskovou vzdáleností objektivu), tam je podle mého lepší využít samospoušť, o které bude ještě řeč později.

Pokud se do vzdálenosti správně trefíte, je hlavní objekt opravdu velmi kvalitně proostřený, až mě překvapilo, jak dobře. U makrorežimu se dočkáme i určitého 3D efektu, kdy není proostřený celý snímek.

Třímetrová hranice není důležitá jen kvůli ostření, ale také kvůli blesku – ten má dosah právě cca 3 metry, což je alespoň z mé krátké recenzní zkušenosti podstatné hlavně při zhoršených světelných podmínkách (už se začíná stmívat, nebo je v lese relativně tma) – na delší vzdálenosti (3-∞) jsou výsledné snímky tmavší, než jak scénu vnímáme v reálu, někdy až příliš tmavé, bližší objekty jsou i při horších světelných podmínkách vidět dobře, byť je zcela zřejmé, že je na snímku přiblesknuto. To mi ale u instantních fotek vlastně vůbec nevadí.

U běžného denního světla foťák ve většině případů exponuje dobře (nebe je sice často alespoň částečně v přepalu, dramatické mraky se příliš nevykreslí, ale to, co hlavně chcete fotit, je nasvětlené správně). To ale dle mého k Instaxu také patří – cílem není naprosto dokonale naexponovaný snímek, které umíme vykouzlit v postprodukci, obzvlášť ve velmi kontrastních podmínkách je to leckdy oříšek i pro digitální foťáky, jde spíš o zachycení okamžiku a atmosféry – a to instantní materiál pod taktovkou Instaxu Wide 400 umí výborně.

U velmi světelných scén bych možná ocenila možnost vypnout blesk, ale není to zásadní zádrhel. S tím by musela jít ruku v ruce i možnost manuálního nastavení dalších hodnot expozičního trojúhelníku stejně jako u klasických analogových foťáků, a to by pro spoustu lidí už asi nebyla taková zábava.

Parťák na výlety

Vraťme se ještě k samospoušti, kterou jsem zatím jen letmo zmínila. Ta je totiž z mého pohledu opravdu parádní vychytávkou, která se hodí nejenom na selfie – na výletě si tak můžete pořídit fotku, která nebude tuctovka. Čas si můžete nastavit až na 10 vteřin (buď páčkou pohnout jednou rychle, nebo nadvakrát, po jednotlivých pomalých krocích se dostanete na 2, 4, 6 a 8 vteřin, na 10 v tomto tempu musíte celý cyklus projet ještě jednou), což je stejné jako u digitálních foťáků.

Instax se dá nasadit i na stativ (pokud ho s sebou na výlety berete), nebo na zápěstním popruhu najdete kostičky, kterými se dá foťák "přizvednout" a které poslouží jako ultraminiaturní stativ. Tady samozřejmě musíte mít štěstí třeba na nějakou zídku nebo aspoň lavičku, ale pokud třeba stativ ani nevlastníte, nebo se vám s ním nechce tahat, může to být vítaná pomoc.

Co bych ještě určitě ocenila, je nějaký držáček na fotky, kam je můžu hned po vyfocení odložit, abych nemusela sundávat batoh pokaždé, když do něj chci uložit fotku, aby mi nepřekážela v ruce, a aby nebyly v batohu bezprizorní.