David Jeřábek a Leica SL3

S Leica SL3 v terénu

Měl jsem SL3 v ruce. A nebylo to jen testování. Měl jsem možnost vzít do terénu fotoaparát Leica SL3 s objektivem SL 35mm f/2. A hned první moment, kdy jsem ho vzal do ruky, mi připomněl, proč některé značky budí respekt ještě dřív, než zmáčknete spoušť. Masivní tělo, které působí jako kus precizně opracovaného kovu, mi okamžitě padlo do ruky. Neříkám, že je to foťák pro každého – drobnější ruce se nad tou váhou možná zarazí. Ale pro mě to byl přesně ten typ přístroje, který chcete držet pevně, s jistotou.

Leica SL3 © David Jeřábek

Ergonomie, která dává smysl

Po pár minutách jsem měl pocit, jako bych s SL3 fotil už roky. Nepotřeboval jsem se prát s menu – místo toho jsem se mohl čistě soustředit na to hlavní - na obraz. Všechno je tam, kde má být – a nic navíc. Ovládací prvky jsou intuitivní, design čistý, německy přesný.

Obraz, co má váhu

V terénu jsem SL3 vzal nejprve do křivoklátských lesů a pak ke skalním útvarům u Tiských stěn. A právě tam – v proměnlivém jarním světle, s hlubokými stíny a ostrým protisvětlem – začala opravdová zkouška. Nový 60Mpx BSI snímač je obrovský skok oproti SL2. Detail, který z něj leze, je dechberoucí. Ale co mě opravdu nadchlo, byl dynamický rozsah – při bracketingu v náročných scénách jsem měl dost prostoru na to, abych dostal z každé fotografie maximum. Přesto přiznávám: v některých kontrastních situacích jsem musel scénu podexponovat víc, než jsem zvyklý. Výsledný šum ve stínech byl patrný, i když stále v mezích použitelnosti. Leica není dokonalá. A možná právě proto mě baví.

SL3 není foťák, který “odpustí všechno”. Naopak – nutí vás přemýšlet. Automatické ostření funguje dobře, ale občas mě SL3 zaskočila – třeba když v Object Detection režimu přeostřila, i když by podle mě nemusela. Naopak kontrastní AF mě mile překvapil i při focení v šeru, kdy jiná technika selhávala.

A pak je tu flare, který mě poměrně zklamal. Při focení proti slunci v lese jsem musel měnit úhel, hledat kompromisy. Možná je to daň za charakteristiku snímače, možná za konstrukci objektivu. Ale u značky, která stojí na preciznosti, bych čekal trochu víc.

Ale když to sedne, sedne to dokonale.

Největší zážitek? Ranní focení v mlžném údolí. Stál jsem tam s Leicou na stativu, kolem naprosté ticho. V ten moment mě foťák nerušil – nepřemýšlel jsem, jak co nastavit. Jen jsem vnímal světlo, kompozici, chvíli. A SL3 to celé přetavila do fotografie, která má pro mě emoci. A to je, myslím, ta největší síla.

Leica SL3 © David Jeřábek

Závěrem

Leica SL3 není podle mého názoru univerzální nástroj. Je to foťák pro ty, kteří mají rádi věci pod kontrolou. Pro ty, kteří nehledají automatickou dokonalost, ale nástroj, co s nimi spolupracuje. Pokud hledáte partnera pro osobní fotografickou cestu, SL3 vám bude rozumět. A pokud si s ní sednete, může se z toho stát vztah na hodně dlouho.

Leica SL3 © David Jeřábek